Tabulky jsou základní objekty v databázi, protože obsahují všechny informace neboli data. Jako příklad může sloužit databáze podniku obsahující tabulku kontaktů, která uchovává jména jeho dodavatelů, e-mailové adresy a telefonní čísla. Na tabulkách do značné míry závisí databázové objekty, a proto byste vždy při navrhování databáze měli začít vytvořením tabulek a teprve potom vytvořit všechny další objekty. Než v Accessu vytvoříte tabulky, zvažte své požadavky a určete všechny tabulky, které byste mohli potřebovat. Úvodní informace o plánování a navrhování databází najdete v článku Základy návrhu databáze.
V tomto článku
Přehled
Relační databáze, jako je Access, obsahuje obvykle několik souvisejících tabulek. V dobře navržené databázi uchovává každá tabulka data o konkrétních předmětech, například o zaměstnancích nebo o produktech. Tabulku tvoří záznamy (řádky) a pole (sloupce). Pole obsahují různé typy dat – můžou to být texty, čísla, kalendářní data nebo třeba hypertextové odkazy.
-
Záznam: Obsahuje určitá data, například informace o konkrétním zaměstnanci nebo produktu.
-
Pole: Obsahuje data o jednom aspektu předmětu tabulky, například jméno nebo e-mailovou adresu.
-
Hodnota pole: Každý záznam má hodnotu pole. Například společnost Contoso, Ltd. nebo adresa@priklad.cz.
Vlastnosti tabulek a polí
Tabulky a pole mají také vlastnosti, které můžete nastavit, a tím určit jejich charakteristiku nebo chování.
1. Vlastnosti tabulky
2. Vlastnosti pole
V accessové databázi vlastnosti tabulky představují atributy tabulky, které ovlivňují vzhled a chování tabulky jako celku. Vlastnosti tabulky se nastavují v seznamu vlastností tabulky v návrhovém zobrazení. Můžete například nastavit vlastnost tabulky Výchozí zobrazení a tím určit, jak se tabulka bude zobrazovat ve výchozím nastavení.
Vlastnost pole se vztahuje ke konkrétnímu poli v tabulce a definuje jednu z charakteristik pole nebo aspekt chování pole. Některé vlastnosti pole můžete nastavit v zobrazení Datový list. Libovolnou vlastnost pole můžete nastavit také v návrhovém zobrazení v podokně </c0>Vlastnosti pole.
Datové typy
Každé pole má datový typ. Datový typ pole označuje typ dat, které se v poli ukládají, například velké množství textu nebo připojené soubory.
Datový typ představuje vlastnost pole, ale liší se od ostatních vlastností pole takto:
-
Datový typ pole se nastavuje v návrhové mřížce tabulky, nikoli v podokně Vlastnosti pole.
-
Datový typ pole určuje další vlastnosti, které pole má.
-
Datový typ pole musíte nastavit při vytváření pole.
Nové pole můžete v Accessu vytvořit zadáním dat do nového sloupce v zobrazení Datový list. Pokud pole vytvoříte zadáním dat v zobrazení Datový list, přiřadí aplikace Access tomuto poli datový typ na základě zadané hodnoty. Jestliže ze zadané hodnoty nevyplývá žádný jiný datový typ, nastaví Access datový typ na Text. V případě potřeby můžete tento datový typ změnit na pásu karet.
Příklady automatického rozpoznání datového typu
Následující tabulka zobrazuje, jak automatické rozpoznání datového typu funguje v zobrazení Datový list.
|
Relace tabulek
Přestože tabulka ukládá data o různých předmětech, tabulky v accessové databázi obvykle ukládají data o předmětech, které spolu souvisejí. Databáze by mohla například obsahovat:
-
Tabulku zákazníků, která obsahuje zákazníky společnosti včetně jejich adres
-
Tabulku prodávaných výrobků, včetně cen a obrázků jednotlivých položek
-
Tabulku objednávek obsahující objednávky zákazníků
Vzhledem k tomu, že ukládáte data o různých předmětech v samostatných tabulkách, potřebujete nějak svázat data dohromady, abyste mohli z těchto samostatných tabulek snadno kombinovat související data. Data uložená v různých tabulkách potřebujete propojit. K tomu vytváříte relace. Relace je logické propojení dvou tabulek, která určuje pole společná pro obě tabulky. Další informace najdete v článku Příručka k relacím mezi tabulkami.
Klíče
Pole, která jsou součástí relace tabulky, se označují jako klíče. Klíč se většinou skládá z jednoho pole, může ho ale tvořit víc polí. Existují dva typy klíčů:
-
Primární klíč: Tabulka může mít jenom jeden primární klíč. Primární klíč se skládá z jednoho nebo více polí, které jedinečným způsobem identifikují každý záznam uložený v tabulce. Často se jedná o jedinečné identifikační číslo, například ID, sériové číslo nebo kód, které slouží jako primární klíč. Můžete mít například tabulku Zákazníci, ve které každý zákazník má svoje jedinečné číselné ID. Pole ID zákazníka je primárním klíčem tabulky Zákazníci. Když primární klíč obsahuje více než jedno pole, obvykle se skládá z již existujících polí, která dohromady poskytují jedinečné hodnoty. Jako primární klíč tabulky související s lidmi můžete například použít příjmení, jméno a datum narození. Další informace najdete v článku o přidání nebo změně primárního klíče tabulky.
-
Cizí klíč Tabulka může mít jeden nebo víc cizích klíčů. Cizí klíč obsahuje hodnoty, které odpovídají hodnotám primárního klíče jiné tabulky. Například v tabulce Objednávky může každá objednávka obsahovat identifikační číslo (ID) zákazníka odpovídající určitému záznamu v tabulce Zákazníci. Pole identifikačního čísla zákazníka (ID) je cizím klíčem tabulky Objednávky.
Shoda hodnot mezi poli klíčů tvoří základ relace tabulky. Pomocí relace tabulky můžete kombinovat data ze souvisejících tabulek. Předpokládejme třeba, že existuje tabulka Zákazníci a tabulka Objednávky. V tabulce Zákazníci je každý záznam identifikovaný polem primárního klíče – ID.
Pokud chcete přidružit jednotlivé objednávky k zákazníkům, můžete přidat do tabulky Objednávky pole cizího klíče odpovídající poli ID v tabulce Zákazníci a pak mezi těmito dvěma klíči vytvořit relaci. Při přidávání záznamu do tabulky Objednávky použijete hodnotu ID zákazníka z tabulky Zákazníci. Kdykoliv budete chtít zobrazit informace o zákazníkovi určité objednávky, pomocí této relace zjistíte, která data z tabulky Zákazníci odpovídají příslušným záznamům v tabulce Objednávky.
1. Primární klíč je označený ikonou klíče vedle názvu pole.
2. Cizí klíč – všimněte si chybějící ikony klíče.
Pole není vhodné přidat, pokud očekáváte, že pro každou jedinečnou entitu v tabulce by mohlo být v daném poli potřebných více hodnot než jedna. Pokračujeme-li v předchozím příkladu, pak pokud chcete začít sledovat objednávky od zákazníků, není vhodné přidat pole do popsané tabulky, protože jednotliví zákazníci mohou mít více než jednu objednávku. Namísto toho vytvořte novou tabulku pro ukládání objednávek a potom mezi těmito dvěma tabulkami vytvořte relaci.
Výhody používání relací
Oddělené uchovávání dat v tabulkách se vzájemnými relacemi má tyto výhody:
-
Konzistence: Každá položka dat je zaznamenaná jen jednou a v jedné tabulce, a tak je méně pravděpodobné, že budou data nejednoznačná nebo nekonzistentní. Například jméno zákazníka je uložené jen jednou v tabulce zákazníků, ne opakovaně (a potenciálně nekonzistentně) v tabulce obsahující data objednávek.
-
Efektivita: Zaznamenáváním dat na jednom místě se šetří místo na disku. Kromě toho menší tabulky většinou poskytují data rychleji než větší tabulky. A konečně pokud nepoužíváte pro samostatné předměty samostatné tabulky, dojde v tabulkách ke vzniku hodnot Null (chybějícím datům) a redundanci, čímž dochází k plýtvání místem a snížení výkonu.
-
Srozumitelnost: Návrh databáze je snadněji pochopitelný, když jsou předměty správně rozdělené do tabulek.
Při plánování tabulek mějte na paměti relace. Pokud už existujte tabulka obsahující odpovídající primární klíč, můžete pole cizího klíče vytvořit pomocí Průvodce vyhledáváním. Ten vytvoří relaci za vás. Další informace najdete v článku Vytvoření nebo odstranění vyhledávacího pole.
